Radost

Čtyři základní emoce

Věděl jsem, že právě objevování této komplexní topografie radosti je důvodem, proč tady vlastně jsme. Výzkum provedený v Ústavu neurověd a psychologie na University of Glasgow naznačuje, že existují jen čtyři základní emoce, z nichž tři jsou takzvaně negativní – strach, hněv a smutek. Jedinou pozitivní je radost neboli pocit štěstí. Zkoumání radosti není nic menšího než zkoumání toho, co činí lidskou existenci uspokojující.

Čtyři obvody mozku

Richard Davidson, neurovědec, o němž jsem se již zmiño val a s nímž jsem poobědval v San Francisku, shrnul výsledky výzkumů zaměřených na neurozobrazování do jednotné teorie štastného mozku. Byl jsem tak fascinován tím, co říká, že jsem ani nemohl pořádně soustředit na své jarní závitky, přestože byly skutečně výtečné, tedy alespoň na fyzické úrovni.

Existují čtyři nezávislé obvody mozku, které ovlivňují náš trvalý pocit blaha, vysvětloval Davidson. Prvním z nich je naše schopnost udržovat se v pozitivním stavu”, jinými slovy udržet si pozitivní emoce. Je logické, že tato schopnost má přímý dopad na prožívání štěstí. Tito dva velcí duchovní vůdcové říkají, že nejrychlejší způsob, jak tohoto stavu dosáhnout, je začít láskou a soucitem.

Druhý okruh je odpovědný za „naši schopnost zotavit se z negativních stavů”. Pro mě osobně bylo nejzajímavější t obvody jsou na sobě zcela nezávislé. Člověk může být schopen udržovat se v pozitivním stavu, ale když se ocitne v propasti negativního stavu, jen obtížně se z ní zotavuje. Tím se mnohé vysvětluje.

Třetí okruh, také nezávislý, avšak zásadním způsobem významný pro ty další, je „naše schopnost soustředit se a vyhnout se myšlenkové rozptýlenosti“. Jde samozřejmě o okruh, který rozvíjí právě meditace. Schopnost soustředit se je zásadní už je zaměřena na vlastní dech, mantru, nebo na meditaci, kterou dalajláma provádí každé ráno.

Čtvrtý a poslední okruh je „naše schopnost být velkorysý”. Přišlo mi úžasné, že jeden celý okruh našeho mozku je věnovaný šlechetnosti. Není divu, že se náš mozek cítí tak dobře, když pomáháme druhým nebo druzí pomáhají nám, nebo dokonce jen sledujeme, jak někdo někomu pomáhá, což Ekman popsal jako jeden z rozměrů radosti. Tolik tedy přesvědčivý výzkum o tom, že přicházíme na svět vybaveni potenciálem pro spolupráci, soucit a velkorysost.

Zdroj radosti je v nás

Základní zdroj našeho štěstí je v nás samých. Není ani v penězích, ani v moci, ani v postavení. Někteří z mých přátel jsou miliardáři, ale jsou to lidé velmi nešťastní. Moc a peníze vnitřní klid nepřinesou. Vnější úspěch nenastolí skutečnou vnitřní radostnost. Musíme hledat uvnitř. Je smutné, že mnohé z toho, co ničí naši radost a štěstí, si vytváříme sami. Často to pochází z negativních sklonů naší mysli, z přecitlivělosti nebo z neschopnosti ocenit a využít zdroje, jež máme v sobě. Utrpení způsobené přírodními katastrofami ovlivnit nemůžeme, ale utrpení pramenící z našich každodenních pohrom ovlivnit můžeme. Většinu svého utrpení si totiž působíme sami, a tak by mělo být logické, že máme také schopnost vytvářet více radosti. Zkrátka to závisí na postojích, perspektivách a reakcích, které do situací a do vztahů s jinými lidmi vnášíme. Když jde o osobní štěstí, existuje celá řada věcí, které jako jednotlivci můžeme udělat.

BSTAN-‘DZIN-RGYA-MTSHO XIV, Desmond TUTU a Douglas Carlton ABRAMS. Kniha radosti: jak být trvale šťastný v dnešním proměnlivém světě. Přeložil Tamara VÁŇOVÁ. V Brně: Jota, 2017. ISBN 978-80-7565-101-3.