Co mi technika přináší?

Je pro mě důležité se otočit za dnem a povědět si, co se stalo dobře a špatně. Najít a bilancovat, co bylo dobré a co ne. Pomáhá mi rozebrat si den, jak soukromý, tak pracovní. Zbavím se tím výčitek svědomí, „setřepu to“ ze sebe, vysvětlím si to nebo dokonce odpustím! Bylo pro mě taky těžké naučit si odpouštět, měla jsem s tím velký problém. Pracuji na tom a snažím se za každým „nárazem“ vidět, že za trápením něco stojí a že si s tím sami lidé nevědí rady. Máme v práci skvělý kolektiv a vzájemně si pomáháme, děláme si intervize. To je skvělé.

Dříve jsem to nedělala a říkala jsem si, že jsem špatná vedoucí, že to dělám blbě. Dokonce jsem nechtěla slyšet pochvalu, chtěl jsem slyšet to, na co jsem byla nastavená; nestíhám, dělám to blbě a podobně. Byla jsem unavená, protivná. Nyní se mi žije mnohem lépe. Když se střetnu s někým s jiným názorem, nevadí mi to, vysvětlím si to. Vlastně lidi vyvádí z míry, že k nim přicházíme s otevřeným srdcem a umí je přijmout. Je to fajn, člověk udělá daleko víc práce a získá nadhled. Mám z práce radost, víc respektuji čas svůj i čas druhých.

Po použití metody jsem klidnější, pozoruji zlepšení – dříve jsem nestíhala, byla jsem „splašený kůň“, nyní se nějak všechno zlepšuje a uvědomuji si to. Vím, že jsem pracovala, že jsem zvládla, co jsem měla zvládnout. Uvědomila jsem si, že mi nepomohlo „nemám čas“ nebo „nestihnu to.“ Nyní jsem klidnější, vyrovnanější a zvládám víc práce v klidu. Nevyčítám si, co jsem nestihla, ale jsem vděčná za to, co jsem zvládla.

Člověk se učí víc si vážit sám sebe i druhých. Někdy potom vidíme lidi kolem jinak, my naopak můžeme to být zrcadlo. Lidé si v sobě nesou příběhy, někdo je agresivní, někdo je uzavřený… Za každým projevem stojí nějaký příběh. Někoho třeba nemáme rádi, ale zjistíme, že trpěl nebo trpí, je to jen obrana. Jeho chování je něčím podmíněné – a to „něco“ bývá zranění. 5o je tak zároveň lékem, abychom neubližovali nechtíc druhým ale také abychom my viděli, že druhý člověk nám nechce ublížit, jenom je sám zraněný. Taky je vidět, že když člověk přistupuje s otevřeným srdcem, tak si jej i druzí víc váží.

Učím se díky 5O říkat „NE“. Spousta lidí pouze pracuje a spí. To je velká škoda. Kdo chce, může se zklidnit, je na to prostor, jen si ho člověk musí udělat. A teď jak je situace s Covidem, spousta lidí je doma nebo v karanténě. Kdo se nezklidní teď v době Covidu, nezklidní se ani potom.

Našla jsem klid sama v sobě. Když člověk najde čas sám pro sebe, nastolíte klid do vlastního nitra. Je to krásné a osvobozující. Někdo si na to čas neudělá nikdy. Žijeme společně strašně rychle, honem vypravit děti, honem do práce, honem domů, honem spát. Někdo vidí v metodě cíl, ale tak to není. Tahle metoda může vést ke zklidnění; učit se udělat si čas. Každý si udělá čas na to, na co chce. Potkávám se s tím, že lidé nemají čas, protože si ho nechtějí udělat.

Jak já osobně techniku používám?

Používám techniku jako rekapitulaci, poděkování a přání. Rekapitulaci používám už hodně dlouho, hezky mi tahle metoda na ni „nasedla“. Používám ji spíš ráno, když má člověk klid ujasnit si věci v hlavě. Popřeji si také, co bych chtěla, aby se mi splnilo a končím modlitbou. Ať čekám na autobus nebo se můžu projít okolo lesa, když je hezky. Odříkám si, co bych si přála pro sebe, ale taky pro známé a kamarády, za všechny. Když jedu pak autem, zase odříkávám prosby za okolí.

Pro mě má 5O volnější strukturu, zaměřuji se třeba na přání, co bych chtěla, co mi říká duše. Nemám to pevně dané, je to volnější, víc mi to vyhovuje. Co je pevně dané, tak člověka svazuje, takže mi vyhovuje volnější režim. Když člověk něco takhle „nalezne“, je to jako když mu spadnou okovy. Co jsem vlastně potřebovala? Sladit; potřebuji mantinely, ne pevné koleje. Když jsou pro mě příliš „tvrdá“ pravidla, soustředím se na dodržení formy a pravidel, ne na obsah a nepomáhá mi to. Vyhovuje mi mít volnější strukturu, nechat „duši dýchat“, naslouchat jí.

Když je nevýrazný den a nemohu si třeba uvědomit jednotlivé části dne v rekapitulaci, pomáhám si použitím „Osho“ karet. To jsou vykládací karty, hledám a pojmenovávám si nimi, co cítím; ego, lásku, co prožívám. Když člověk odkáže být k sobě kritický. Karty si beru jako berličku, řeknu si, co mě duše vzkazuje, co si mám uvědomit.

Nejdůležitější je pro mě bilancování dne, projít si, co bylo dobré a co třeba ne. Vidím taky svoje chyby a tak se učím lépe chápat, že i druzí dělají chyby. Učí mě to chápat a přijímat. A cítím se v tom klidná, vyrovnaná a šťastná.

V současné době více uvědomuju a všímám drobných “indicií”, které mě život(náhodný rozhovor, citát, sen, situace, karty OSHO…) nabízí. A také si uvědomuju ať už v profesním, či soukromém životě(a to právě teď hodně intenzivně), že to, co jsem léta vnímala jako těžký úděl osudu, vnímám teď jako velký DAR. Prožívám moc pěkný pocit. Možná někdy neškodí se zamyslet zpětně, v delším časovém horizontu. Může to někdy pomoct ve zvládání nových překážek, situací, které už tím pádem nevidíme tak černě.