Většinou metodu používám večer či později odpoledne. Mám ještě jednu práci, u které nemusím moc přemýšlet, tak většinou u ní. Mám klid a mohu se soustředit, věnovat se jí.
Oslava
Je zajímavý pocit se pochválit. Někdy hůř hledám za co se pochválit. Taky za co hezky poděkovat druhým, když třeba přítel sám od sebe umyje nádobí. V práci je to jednodušší u formálních vztahů. Vlastně je to paradox a mělo by to být naopak – spíš poděkuji v práci za kafe kolegyni než doma příteli. Je zajímavé se na to dívat zvenku, že to mám vlastně úplně otočené.
Odpočet
Víceméně jej dělám chronologicky, někdy to mám ale přeházené podle dle výraznějších událostí. Někdy si nevybavím, co třeba všechno stihnu, ač jsem byla produktivní. Podle toho zjišťuji, že si vlastně některé věci neuvědomuji, dělám je automatizovaně.
Opuštění
S tímhle jsem bojovala. Dělám to tak, že koukám se na místo, kde jsem, jakoby odjinud. Je to takové přemítání co se stalo, co kdo říkal, co proběhlo, pohled na událost k okna / z kamery. Opuštění a odpočet mám hodně propojené, někdy nejde odseparovat od sebe; neumím koukat někdy sama na sebe, na tu situaci „zvenčí“. Není to často, ale už se mi to párkrát stalo, že to prostě nejde.
Odpuštění
Jak jsem přísná a tvrdohlavá, tak někdy odpouštím dost těžce. Ale i sama sobě. Pomáhá mi ale říkat si to nahlas; „XY, já Ti odpouštím.“. Připadala jsem si na začátku jako blázen, záleží hodně na času a na tom, co se stalo, atd. Ale říct to nahlas mi funguje nejlépe.
Obnova
Vidím v tom víc možností toho kdo co měl dělat a uvědomuji si, že je možná i jiná cesta než ta moje. Třeba až po několika dnech mi dojde, proč daný člověk udělal to, co udělal a já bych to udělala s odstupem jinak anebo stejně jako on(!). I když v tu danou chvíli bych to tak neudělala. Vede mě to k uvědomění, že jsem třeba JÁ něco udělala špatně, resp. že já bych třeba danou věc udělala (s odstupem) úplně stejně jako on. Pak je to pro mě zase další námět na odpuštění sama sobě.